Deník a zážitky z pobytu ve Fermilabu II, podzim-zima 2002

aneb Nekonečný seriál o životě moravsko-českého částicového fyzika za velkú kalužú (název dle R. Budínka:)

Jiří Kvita

Fotogalerie - úplná:) Since 20.6.2003   [CNW:Counter]

Stars and Stripes: October 30th 2002

Ahojte, mí milí:)

Mnozí jste již ode mne poslouchali predchozí litanické zážitky z mé cesty za Velkou louži z července, zde přichází jejich volné pokračování - ale nebojte, budu mít asi méně času, a s pravidelností to asi nebude tak horké jako předtím:) Takže se znovu nacházím asi 50km od Chicaga, v menší díře jménem Batavia, Illinois, ve Fermi National Accelerator Laboratory, a všechno je tu jako při starém, nic se nezměnilo, mám dojem, jako bych tu byl včera. Miro i Áďa stále bydlí v domečku na 18a Sauk Circle, jen Marian už je pryč, ale je zde (v podstatě kolega) Saša Kupčo z Prahy. A stromy se vybarvily do krásných podzimních barev a trochu se vůči červenci ochladilo:)

Ale něco k cestě: po zkušenostech se společností Alitalia (11h zpoždění a čekání v Miláně při první cestě sem) jsem se nyní rozhodl použít Scandinavian Airlines a letěl jsem tak přes Kodaň. Přes drobné problémy s pražskou povrchovou dopravou jsem se stihl včas odbavit a nasednout do letištního busu. Ani jsem dlouho nečekal, a jeli jsme k letadlu. Když jsem jej viděl, chvíli jsem litoval, že jsem opět neletěl s ČSA třeba přes Řím: letadlo bylo vrtulové! (na každém křídle jedna) Chvíli jsme ve větru a zimě čekali, až nastoupí lidé před námi a mohli pozorovat, jak jsou naše zavazadla jemně nakládána:) (s sebou do kabiny jsem si nesl batůžek, taštičku s foťákem a kytaru). Zajímavost fyzikální: vrtule se na obou křídlech točily ve stejném smyslu! (proč?) V letadle bylo 64 míst, šlo o typ de Havilland s max. rychlostí 660 km/h, rozpětím 28,4m a délkou 32,8m. Na obě strany od uličky byly vždy dvě a dvě sedadla.

Jedna z letušek už byla celkem starší, druhá vypadala vskutku seveřansky, ale neměla na jednoho mladíka - cestujícího -, který v plátěné kárované košili a čepici vypadal jako Niels Bohr:) Letěli jsme plně obsazeni. Po startu (12:10 z terminálu B19) jsme brzy vystoupili nad nízkou oblačnost a ze země nebylo vidět nic, mraky však byly krásné. Země a moře se objevily až po přeletu Německa, dánské území se vyznačovalo nádhernými podzimními lesy při mořském pobřeží - krása!

13:20 zahajujeme přistání (tlak v uších), na moři spatřujeme lodě, vlny, fotím, ve vrtulí se odráží slunce, objevuje se obrovský most přes moře, přistání OK, ale bez potlesku:( :)) U okénka jsem neseděl, ale bylo to jen ob jedno místo. V Kodani se přesouvám na terminál C40 (v prvním letadle ještě ze sedadla "zachraňuji" někým zanechaný výtisk MF Dnes:) Všímám si krásného (a obrovského) letadla Thajské letecké společnosti (fialový emblém).

15:41 už sedím v Boeingu 767 s uspořádáním sedadel oo oOo oo (sedím na velkém O v řadě 21, ještě poměrně vpředu v turistické třídě), kytara ve skříni, ostatní zavazadla nad hlavou => mám spousta místa na nohy! :) 15:45 zapínáme pásy, následuje instruktážní video o bezpečnosti (začíná slovy "Thank you for using Scandinavian Airlines":) Podle mapy promítané na obrazovce je už na severním pólu polární noc, nad Atantikem poledne, Kaspické moře už usíná a v Chicagu je 9 ráno.

15:49 začínáme rolovat, 15:56 se naplno zapínají motory (zrychlujeme asi o 10km/h každých 0.5s - z údajů GPS na obrazovce), po startu je rychlost 324km/h ("Sbohem, Evropo!") Palubní nabídka: hudební kanály (do sluchátek), palubní obchod, možnost telefonovat do zahraničí (ne zcela zdarma) přes rádiové spojení (mobily jsou zakázány, ostatně by mne zajímalo, zda by byl nad Atlantikem v 10km nějaký signál:) Pán vedle zapíná notebook, dostáváme měnu a taky kartacemk na zuby, špunty do uši a klapky přes oči:)
V 16:14 se nacházíme na 56:49 severní šířky a 10:39 východní délky.
V 16:18 pak ve výšce 9144m s rychlosti 700km/h.

Podávala se večeře, spal jsem, pouštěli hloupé filmy (jeden jsem viděl cestou zpět v srpnu a pak si na něj zašel v Hranicích do kina:), ale aspoň jsem se bavil dánskými titulky. Takže trocha cizích jazyků:

Jeg
Nej ne
Goddag Dobrý den
Farvel Sbohem
Tak Dekuji
Godnat Dobrou noc
Viste du...? Víš, že...?
ikke ne (záporka jako anglické no,not)
Haelp Gut... (pomáhej nám Bůh)
Ikke mer nu no more now...
Lucy scorede Lucy dala gól:)
det var journalisten (to byli novináři)
Hvat er de sket? (What he...?)
Vi har brug for jer (?)
Der kan Lucy gao (ao znamená "a s krouzkem" nad sebou:)


a tož tak:)

Přede mnou zase někdo luštil "Krzyzowka panoramiczna" a četl si "nowe mieskanie" (nové bydlení) :)) Hrál jsem si v duchu na kytaru, pouštěl si v hlavě Claptona, myslel na lidi doma. Letěli jsme přes Grónsko a Hudson Bay, 23:37 se blížíme k Sault Sante Marie v Ontariu, Kanada, podává se svačina (kde? někde okolo 46:44 severní šířky a 84:01 západní délky:) ve výšce 10668m, v 23:38 a venkovní teplotě -58 stupňů Celsia:) Na hodinkách mám letní čas, doma je o hodinu méně a ještě o 7h je méně v Chicagu:) Ať zijou zmatky! Přede mnou čte kdosi knihu Spadework od Timothy Findlera (prý nějaký bestseller):

"The centre of every good life is the kitchen - my Mum used to say that." He tried to laugh, but could not quite achieve it...

(malý kvíz: jde o Britskou či U.S. angličtinu? Výherce získává celoroční předplatné mého deníku:) Polykám a zívám, i bez hlášení vím, že opět klesáme, na chvíli mám úpornou bolest na čele, zrychlení tlačí šikmo do sedadla - zatáčíme. Pán vedle mne přátelsky informuje, že právě přelétáme nad jeho domem. Je zřejmě nějaký Businessman že společnosti SPSS, paní vlevo je Švédka žijící v Chicagu, pracovala zde pro Scandinavian Airilines (SAS), ukázala mi fotky svých vnuků s basketbalovým míčem a baseballovou pálkou:) Na palubě je také několik maminek s malými dětmi, dost Poláků, Rusové...

17:25 Chicago time, 18km od cíle, -10stupňů v 3050m, provádíme oblouk, abychom na přistání nalétávali proti východnímu větru (vane od jezera, přes den je tomu naopak neb jezero se ohřívá) Asi za 1 min zpomalujeme z 563 na 514km/h, z výšky 2260 už je vidět město Aurora, pak nádherná světla Chicaga,

00:37:15 středoevropského zimního času přistáváme rychlosti okolo 270km/h. (zde nalezeny deník neznámého pasažéra tragického letu Kodaň-Chicago končí:) - just kidding:)

Pravdou je, že řádka popisující přistání je v mém letovém deníčku napsána dosti kostrbatě, přece jen to s člověkem trošku hází:) Procházel jsem halami a chodbami krásně vyzdobenými obrazy (i jeden český umělec), prošel bez problémů kontrolou (a propašoval do USA pohanku, kukuřičnou krupici, müsli a marmelády:), potkali jsme se se Sašem Kupčou, který mne zavezl do Fermilabu. Stavili jsme se do kanceláře, poslal jsem SMSky o svém příjezdu, doma jsme chvíli poseděli, podebatovali, se Sašou pak před spaním ještě o fyzice a krátce po půlnoci místního času šli nakutě! That's all for now!
Jiřík

PS: pro zájemce: provizorní část předchozího deníku z července tohoto roku je k nalezení na http://www-d0.fnal.gov/~kvita/
PPS: omlouvám se za hromadné odesílání, chcete-li být vyřazeni z mailing listu, dejte vědět!

Stars and Stripes: October 31st - November 3rd 2002 (full version)

Buďte zdrávi, přeživší čtenáři mého zápisníčku!

Přiletěl jsem do krásných barev pozimu, však posuďte sami!

A na úvod ještě drobná rada: Nekupujte si v Americe oříškové cappuccino! Je úplně hnusné! A abych si jej hezky vychutnal, mám jej v plechovce plných 16 unci, tj. 453g...:-) Tak teď sedím v práci a popíjím jej z plastového kelímku...ale to jen tak na okraj:)

...čtvrtek 31.10. 2002:

...v Americe nám nastal Halloween, v zahrádkách domů se skvěly vydlabané dýně, školáci obcházeli domky a tropili žerty (ale žádné jsem neviděl, to si jen tak pamatuju z hodin angličtiny:), v místním obchodě (Family Food) byli zaměstnanci převlečení do různých masek - od andělíčka až po zaměstnance U.S. veterinární kontroly (no není to rozkošný námět na převlek?:-)

Večer jsem si šel vyzkoušet místní klavír, umístěný chytře v místnůstce vedle prádelny:) Se Sašou jsme si také na kytaru přehráli malou sbírku not, co jsem vzal s sebou. Ještě později jsme si zašli do tělocvičny zahrát badminton, a vůbec nešlo o rodinné pinkání před chatou, nýbrž o pořádnou rychlou a tvrdou hru přes asi 140cm vysokou síť, hráli jsme čtyřhru a já se měl co učit!

..pátek 1.11. 2002:

V pátek ráno jsem se probudil a všichni ještě spali. Venku už však krásně svítilo slunce, a tak jsem se oblékl a šel si vyfotit podzimní barvy, stromy, jinovatku (v noci jsme měli otevřené okno a pěkně nás k ránu zábly nohy - jako ve špatném spacáku).

Mezi zdejšími rybníky se pohybuje spousta hus, majestátně mezi nimi s hlasitým kejháním přelétají a jsou jich stovky. V listí tu zase pobíhají a hašteří se veverky. Z focení jsem se vrátil s prokřehlými prsty a pořádně profouklý, ale s pěknými záběry v aparátu (doufejme...).
Najdete na obrázcích 583 rozdílů? :)))

Ráno jsem řídil do práce! Kdo neví: nemám řidičský průkaz a za volantem jsem seděl potřetí, proto takový zážitek:) Dokonce jsem i zaparkoval:)) (vše samozřejmě pod dohledem!) Pátek znamená, že do domčeku, kde bydlíme, přichází úklidová četa a zametá a vysává...a to nejčastěji přes poledne, takže si ten den nevaříme, ale vyrážíme do nějaké rozumné restaurace - nejčastěji čínské nebo jako dnes do mexické. Ostré jídlo u nás je prý sladké v mexiku:) Tak jsem čekal plamennou pomstu, ale vůbec to nebylo strašné. Dokonce i dobře:) Placka (Tortillas) plněná nějakou směsí, k tomu rýže a fazole. Nemáte-li sílu dojíst svou porci, je vám zabalena a přidána na cestu domů. Jen musíte poslouchat, co říká číšník, a nekývat, nejste-li si jisti, co říká. Pak vám třeba taky nezabalí nic, jako mně:) V práci dnes byly v prostorech mezi kancelářemi na stolcích, tiskárnách, skříňkach...p oloženy mističky z roztodivnými sladkostmi, šlo o pěkně zpestření pracovního dne. A určitě jsem nebyl nejskromnějším jedlíkem:)

Večer se šly slavit Jurajovy narozeniny do jejich bytu v Napervile. Už na nás čekali i s Martinou a Esterkou. Ještě si na mne od předchozí návštěvy pamatovala:) A tak jsem ochutnal japonskou specialitu, zde nazývanou California rolls: koláček ryze omotaný černými mořskými řasami (vypadá to jako kolo 5 cm v průměru a 2cm vysoké, řasy budí dojem izolepy na koberce:), uvnitř pak salát, avokádo, krabí tyčinky. Vše se ještě namáčí do sójové omáčky, plátkového zázvoru a zelené a velmi ostré pasty, která se vymačkává z tuby (a tak úplně připomíná zubní pastu). Na tubě byly nápisy výhradně v japonštině...

Z časového posunu jsem byl dost unavený (pravda, víno zřejmě také udělalo svoje), což ale vůbec nevadilo Esterce, která mne vyzývala k tanci:) Hrála si s nahrávacím rádiem, takže nám také pouštěla, co už sama natočila!

...sobota 2.11. 2002:

Po několika setech volejbalu (Češi, Slovačí a hlavně Rusové) jsme s Mirem, Áďou a Mirovým nástupcem ve Fermilabu Romanem vyrazili do Chicaga. Miro a Áďa na Wagnerovu Valkýru z cyklu Prsten Nibelungů, my s Romanem se jen projít po městě.

Neodolali jsme vstoupu do jedné prodejní galeri s nádhernými obrazy od novodobých impresionistů až po moderní umění. Zajímavé byly i ceny: naprosto běžné byly obrazy za $5.000, ale některé až za $60.000! Dokonce jste si mohli zakoupit originální skicy od Renoira (např. portrét sochaře jménem Rodin). Paradoxně tyto nebyly nejdražší...Často se opakovaly motivy dětí v obrazech malířky Graciela Rodo Boulanger...

...Rodo Boulanger is a Bolivian artist who studied in Paris and currently resides in the U.S., South America, and France. Her enchanting depictions of children have been acquired by such museums as the museum of Modern Art of Latin America, la Bibliotheque Nationale in Paris, and the Modern Art Center in Zurich. Atlas Galleries will be hosting an exhibition of the artist's work October 2002.

Vřele doporučuji stránku http://www.atlasgalleries.com/contemporary.html, kde si můžete většinu obrazů prohlédnout. Mne fascinoval jistý Rus, který zachycoval noční ulice, restaurace...

V ulicích Chicaga jsme potkali partičku černochů, kteří žádali o příspěvek na školní basketballový tým, jiní to zkoušeli oklikou: "Sir, could I have a question?" Zamířili jsme k John Hancock Tower, na jejíž vyhlídce jsem sice již byl, ale došel mi tehdy film, a Roman ji ještě neviděl. Kdybych si sebou vzal ISIC kartu, mohl jsem ušetřit $2. A kdybych měl předchozí lístek, ušetřil bych další dolar...a tak jsem platil plné vstupné $9,50 :-)
Výhled z 94. patra mne opět fascinoval, zůstali jsme nahoře až do setmění, sluníčko bylo vidět až do poslední sekundy a Chicagský smog jej krásně zabarvil do červena. Vyzkoušeli jsme zasílání emailu se zvukovou nahrávkou a na místě pořízenou fotografií, sledovali rozsvěcující se ulice... Část vyhlídky neměla skleněná okna, ale síťová, teploměr ukazoval 28F, což podle převodního vztaku F = 9/5 * C + 32 znamenalo, že v Celsiově stupnici bylo pod nulou...ale bylo to spíše dáno větrem:)

Pokud vás nebaví koukat se z výšky, můžete se něco dozvědět o historii města pod vámi:

  • Jako první pronikl na území dnešního Chicaga Jacques Marquette a Louis Jolliet (Francouzi prohlížející si se mnou expozici jen zaplesali!), tehdy oblast nesla jméno Checagou.
  • Dalším důkazem silného francouzského vlivu je mapa z r. 1703 nesoucí název "Lac des Ilinois". Prvním stálým obyvatelem budoucího Chicaga se stal Jean Baptiste Point du Sahle, syn Quebeckého obchodníka a černé otrokyně.
  • Roku 1830 mělo Chicago 50 (!) obyvatel.
  • Roku 1837 již 4170.
  • Roku 1848 do města přijíždí první parní lokomotiva a město se pro svou strategickou polohu a nově postavený Michigan Canal dále rozrůstá. Velkou část (asi čtvrtinu) jeho obyvatel tvoří dělníci, převážně imigranti, a město získává přezdívku "City of Big Shoulders" - město velkých ramen.
  • Počet obyvatel dosahuje roku 1850 29.963
  • Roku 1871 postihuje metropoli požár, který ničí na tisíc budov. Podle legendy začal ve stájí paní O'Leavyové, když její kravka převrhla kopytem kerosenovou lampu ve West Side v neděli 8. října okolo 9 hodin večer. Jak píše (a souběžně i karikaturuje) dobový tisk:
    "4 hours later entire business district was in flames"
    ... Požár si vyžádal asi 300 lidských obětí a uhasil jej až déšť okolo pondělní půlnoci.
  • Katastrofa však pomohla urbanistickému rozvoji cetra a roku 1870 má Chicago již 300.000 obyvatel
  • Roku 1893 pak 1.250.000 a roku 1930 3.376.000.
  • Slavnou postavou let třicátých je muž, který dokázal těžit z prohibice a dlouho i unikat zákonu. Citujme jeho slova:
    "I make my money by supplying a public demand. If I break the law, my customers, who number hundreds of the best people in Chicago, are as guilty as I am."
    Al Capone byl zatčen roku 1931, vězněn v pevnosti Alcatraz, propuštěn (na čestné slovo:) roku 1939. Umírá na Floridě roku 1947.
  • K Chicagu neodmyslitelně patří mrakodrapy a architektura vůbec. Z nejslavnějších osobosti jmenujme Louise H. Sullivana (budova The Chicago Stock Exchange Building) a Franka Lloyda Wrighta (který dokonce navrhoval stavbu míle vysokého mrakodrapu!).
  • První výškovou budovou však byla pojišťovna (Home Insurance Building) postavena mužem jménem William Le Baron Jenney roku 1885.

Cestou zpátky jsem se bavil pozorováním lidí v autech, které jsme předjížděli (živě gestikulující černoška za volantem, apatický syn na zadním sedadle hrající digitální hru), v obchodě jsem se rozhodl vyzkoušet další americkou specialitu - burákovou pomazánku (ve všech knihách a filmech o ní děti básnily). Dokonce se tu dá koupit i pohanka (buckwheat), ale cena $3 za asi půl kila byla taky slušná...

Večer jsme si ještě se Sašou v kanceláří pouštěli Nohavicu a písničky z Roku ďábla...

"Co se vám na pití nejvíc líbí?"
"Ten klid...
ten mír..
Taková ta velká pohoda, když člověk leží ožralý na zemi
A teď to všecko ten klid ten mír
do něho vstoupí
a je tam člověk rozpláclý
a je středem Vesmíru..."

Cestou zpátky jsem si zase zařídil, a dokonce jsme viděli pořádného jelena! Naštěstí ho napadlo hopkat na druhou stranu, tedy do prérie, a ne na silnici...

...neděle 3.11. 2002:

Po obědě jsme vyrazili do knihkupectví Border's v Naperville. Z obrovského výběru knih a CD se člověku zatočí hlava. Našel jsem nějakého Orwella, Claptonovo album Unplugged...také bylo možno zakoupit si takřka libovolné noty, tak například kompletní písně Paula Simona jste si mohli pořídit za pouhých $40...

V kanceláří jsem psal článek pro FyzWeb a večer jsme si s Áďou a Sašou zahráli na flétny a kytaru Bachovo Bourée...

Stars and Stripes: November 4th - 7th 2002

Ahojte! (kdo se bojí fyziky, ať si zkusí přečíst první odstavec!:-)

Tak včera jsem byl porvé na směně (zde se jim říká shifts) na detektoru D0 (vyslovuj [dé nula]), který je vlastně jenom složitým fotoaparátem pořizujícím snímky srážek protonů a antiprotonů na urychlovači Tevatron (energie dosahují v součtu 2TeV, každý z protonů má energii okolo 1TeV, kde 1eV = 1 elektronvolt = 1.602e-19 J). Kdyby stejnou (kinetickou) energii měl komár o hmotnosti 0.1g, měl by rychlost asi 6cm/s! Proč tedy stavíme tak obrovská a drahá zařízení? Je třeba si uvědomit, že komár je řádově 10^24x těžší než proton, a ten už tak při stejně energii má rychlost blížící se rychlosti světla, a dosáhnout tohoto už žádná legrace není:)
Druhý (konkurenční:) detektor na urychlovači se jmenuje CDF.
Logo experimentu D0.

(gratuluju všem, kteří se pročetli až k tomuto místu:)

Velitelem směny je 'shift captain', když jsem se zde zaučoval, viděl jsem ve službě Johna Womersleyho (kterému česká skupina přezdívá Zmrzlý Honza:-), usměvavého človíčka se střapatými vlasy, trošku zakulacenou postavou, ale ve formě, budícího celkový dojem medvídka:) Teď mám jako kapitánku jednu američanku, která vypadá...no, jak bych to nějak pěkně... no prostě trošku jako ropucha:) Ale na začátku jsme se všichni pěkně představili a řekli si, odkud jsme, což bylo fajn:) Asi je hodná:) Jinak jsou tu Indové, Britové, Španělé, spousta Rusů... Kdybyste náhodou chtěli vědět, kolik hodin je zrovna ve vaší rodné vlasti, můžete se podívat na dvanáct různých hodin ukazujících čas od Vietnamu přes Evropu až po USA...u každých hodin je malá tabulka s výčtem zemí, které se podílejí na projektu a pro než platí dané časové pásmo. Hodiny mají 24 hodinové ciferníky, jejichž horní polovina je tmavší (znázorňuje noc).
Letecký pohled na areál laboratoře Fermilab, kruhy vyznačují urychlovací prstence (největší má v průměru 2km) ukryté pod zemí, na povrchu jsou však vidět v podobě náspů.
K detektoru se schází 3-4 patra do podzemí, samotná Cotrol Room je plná monitorů a lidí, kteří kontrolují správný chod, nastavují pracovní hodnoty napětí, proudu, tlaku v komorách, teplotu hélia a spoustu dalších věcí, a když něco nefunguje, volá se na pager příslušného experta, ten je v pohotovosti přijet ve dne i v noci (nevím, jestli chci být někdy expertem:)
Teď mám docela dost času, neboť v urychlovači ztratili pole v jednom z magnetů (přestal jím procházet proud, nikdo nic neztratil:), a přišli tak o svazek částic, které v něm obíhaly a srážely se v našem detektoru. Teď se zase částice akumulují, vyrábějí antiprotony, a čeká se. Magnety detektoru jsou vypnuty, a provádí se kontrola elektroniky. To jen tak na okraj:)
Ilustrace vzniku páru top kvark - anti top kvark a jejich rozpadů ve srážce proton - antiproton.

Mám službu na takzvaných mionovych detektorech (detekují částice zvané miony, které jsou vpodstatě totéž, co elektron, ale 200x těžší), koukám se na tři monitory, dva nad sebou a jeden vpravo. A mám k dispozici jen jednu klávesnici. Prostě když se potrubuju přepnout do jiného monitoru, dostatečně pohnu myší vhodným směrem a požadovaná obrazovka se stane aktivní:-)

Už je to tak, došlo i na to, že jsem tady uklízel podlahu:-) Šlo o jakýsi mechanický kartáčový smeták, aspoň po člověku zůstane něco pozitivního, když není co dělat:) Ale i tak musím sledovat alarmy a hlavně napětí... (což mi připomíná, že je hned musím zkontrolovat:)

Řeči Američanů často nerozumím, neboť vyslovují samohlásky jinak, než jsem zvyklý. Britové zase polykají koncovky, Rusové neumí vyslovit h ('I could have' zní jako [áj kud chev]), jeden Ind zase hovoří vysokým hlasem... Každou chvíli je do mikrofonu někdo vyvoláván, ať se zahlásí tam a tam, velice často jde o Rusa Denise Shpakova, jindy je to zase Anatolij, Dmitrij, Mariano, Markus Wobisch...Mluvil jsem i s chlapíkem že Sýrie, eletrotechnikem, který už žije tady. Doma mluví ještě asyrsky, starým jazykem, který má společnou abecedu s hebrejštinou. Dneska už tu podruhé budu sedět od 8 do 16, teď už ale bude skoro 12 s ní i půlka směny za mnou!
Tabule jednoho fyzika v astrofyzikální sekci budovy High Rise vykazovala podivnou směs orientální abecedy a fyzikálních vzorečků...

Tak zase ahoj, a já se snad naučím psát stručněji!

jirik

PS: pro zájemce, jak může vypadat zápis v deníku že služby, uvádím příklad mého kolegy, jenž měl službu přede mnou...angličtina jen pro otrlé:-) (pár vysvětlivek: quench: ztráta mag. pole v magnetu crate=elektronika, karta pro vyčítání dat PDT = Proportional Drift Tubes HV=High Voltage atd.:-)

Tevatron quenched. Stopped run 167546. Tevatron lost the beam, looks like no moře physics data taking until thé morning. Operátor(s): Pedro Podesta

That is the story:
We were taking data very smoothly( Ok crate 34 like as alway giving some work), after I notice some trips in varios channels of the Muo PDT wires, I reset all the PDT, and the Captain said me There was a quench, so I decided to put HV to standby, but in the Global HV I saw some error in some PDT wires agia, and not everything going to yellow , an a message saying me that some channels are disabled locked or offline, first I tried to reset all the error, but there was two crates DW12 and DW42 that do not answer and the general HV still is was not at all yellow, I page all the experts but they did not answer, so I decided to disable this 2 channels, Rob come for the accses and I able again this channel and It works, Dimitri said me that now it is fine not all yellow, it is a new display, so that is it.
Počítačová rekonstrukce drah částic v detektoru v pohledu ze směru jednoho ze svazků částic.

Stars and Stripes: Miscellaneous (Různé:-)

V pondělí 5. listopadu jsme jeli večer se Sašou nakoupit a v rámci poznávání American Way of Life jsme si zašli do Burger King, což je něco jako McDonald's, v USA možná i skoro stejně častý podnik. Objednali jsme si klasický Hooper (no prostě hamburger, ale kdo ví, z čeho to bylo:) a když už, tak už - dali jsme si plné menu i s hranolkama:) K tomu nápoj dle výběru, ke kterému neodmyslitelně patří slánka a víčko na kelímek (vše jsou plasty, které vyhodíte). Hamburger byl zabalen v papíře pokrytém barevným alobalem (další odpady), uvnitř byl nápis: 'You can be sure you'll love your Hooper!' No, dalo se to sníst, ale chuť byla naprosto plochá, nevýrazná a nezajímavá...ale všude na světě stejná! :) Saša nešťastné vyzkoušel nějakou novou limonádu (chutnala jako zředěná malinovka), ale výhodou Burger King je, že pití si můžete natočit opakovaně kolik chcete.
Taky je možné zastavit u podniku (slovo retaurace mi připadá naprosto neadekvátní) v autě a vše si nechat připravit a podat do okénka. Víčka na kelímcích jsou pak celkem praktická. Současný image podniku se zakládal na obrázcích ze Simpsonů (tak si říkám, kdy tam bude South Park...) - na dveřích toalet byly siluety Bárta a Lízy, Homer (automatické doplňování diakritiky mi zde doplnilo Homér:) na poutači pojídal nějaký jumbo burger...a před vchodem samozřejmě nechyběla americká vlajka!

Nejlepší to však bylo asi před rokem a půl, kdy McDonald a Burger King soutěžily o přízeň zákazníků Harry Potterem a Pánem Prstenů...člověk si mohl také zakoupit nechutné kýče, ostatně nějaké ty figurky jsou k maní i nyní...no prostě super:) Sedli jsme si do jakési terasy, výklenku restaurace s okny na křižovatku, asi strašně romantické místo, kam určitě chodí mládenci zvát dívky:-) Docela jsme se se Sašou pobavili. Čistota prostředí a tlusté prodavačky taky moc dojem pohody a dobré chuti nedělaly:) Ale zažít se to asi musí, když už tu člověk je. Jen mne děsí, kolik školáčků sem asi chodí s maminkami na oběd po vyučování...
*************************************************

Na směně se čas od času ozve automatické hlašení 'No data taking', jehož hlas je prý shodný se syntetizatorem Stephena Hawkinka:) Jeden expert jednou přišel měřit napětí, a já seděl u monitoru a zase je nastavoval zpátky (skoro vždycky pokleslo), celkem šlo asi o 40 políček, na které se muselo klikat, střídavě se rozsvěcovala a bylo to jako nějaká počítačová hra:) Když jsem se vrátil ze směny na baráček na večeři (zase jsem si zkusil řízení), pustil jsem si kytarový jazz a chvíli jen tak poskakoval po pokoji a blbnul, nějak jsem se musel odreagovat a dostat se do pohody:) Už za tmy jsem se zase vracel do práce, a tentokrát to šlo od ruky:) Majte sa! qitek

Stars and Stripes: November 7th - 10th 2002

Požáry že čtyř stran, hoří léto
Omamně kvetou akátové háje
Zelená duše vína doutná na vinicích
Krvácí vlčí máky v obilí

(J. Skácel)

Do Control Room mi zavolal Saša, že venku je velký kouř a ať se jdu podívat, no a protože urychlovač nepracoval a nebyl beam (svazek) a já tak měl čas, tak jsem šel:-) ("a protože Mach ty brejle měl, tak ty brejle našel, a starý pan měl velkou radost, a řekl...";-) Bohužel kolem nejsou obilná pole s Monetovymi vlčími máky ani Skácelovými akáty, jenom prérie, sem tam borovice, ale zase kachny na jezírkách a pasoucí se koně. Urychlovač vytváří kruh o průměru 2km, který je vidět i na povrchu v podobě vyvýšeného kruhového náspu. Uvnitř něj jsou opět prérie a jezera.

Asi jednou za dva roky se pravidelně provádí částečné vypálení trávy uvnitř kruhu. Musí být vhodné povětrnostní podmínky, často se tak děje na jaře a někdy i na podzim. Mluvil jsem s chlapíkem, který stál na kraji valu (ten je asi 2m vysoký a široký asi 4m), který hlídal, jestli je všechno OK. No, nevím, co by nadělal, kdyby nebylo:) Tráva hořela pěkně, i když před pár dny pršelo, a vítr plameny dobře šířil. Nevětší oheň byl asi uprostřed kruhu, tedy na kilometr daleko, odhadem tam mohly být až 3 metrové plameny. Kolik zvířátek tam asi umřelo? :) Stál jsem u budov experimentu D0 a sledoval oheň, kouř se valil přes areál a vanul na konkurenční experiment CDF:-))

Před chvíli jsem zase sešel 59 schodů a pak ještě 28 kroků vpravo do Control Room, za chvíli budeme mít svazek, všechna vysoká napětí na detektoru musí být snížena, aby je svazek náhodou nepoškodil nějakou nepředvídanou interakcí na zbytkovém plynu v urychlovací trubici. Až bude svazek, naběhne napětí naplno a budeme konečně měřit! Doufám, že mi do té doby neskončí služba:) Před chvíli tu byl nějaký zrzavý chlapeček, tak desetiletý, se svým tatínkem, určitě z něj jednou bude expert na miony. Dnešní službu za mne klidně mohl zastat, skoro nic se nedělo... V letadle jsem se mohl naučit trošku dánštiny.
Ve Fermilabu se zase mužů učit Rusky! Jeden expert se rozhodl, že si o víkendu vezme volno (urychlovač víkendy volné nemá:), a tak převedl službu 'být v pohotovosti' na někoho jiného. A tak milý Denis Shpakov zašel za Anatolijem, i zeptal se ho, zda by onu milou povinnost na sebe nevzal. Vše proběhlo vporadku a Dennis pak napsal mail, že na pageru bude Anatolij, který s danou skutečnosti "kindly agreed" (rád ji přijal). Anatolij mi pak vyprávěl, že byl dosti pobaven, neb na Dennisovu prosbu odpověděl: "Čort s taboj!", tedy něco ve smyslu, "K čertu, co mám s tebou dělat? No beru to, no...". No není ta ruština krásná? "Čort s taboj" prý obecně znamená souhlasím, byť ne tak obvyklý jako "Da". Ale prý jej taky mohl doopravdy poslat k čertu slovy "Pašól s čortom", a to by měl milý Denis asi po víkendu:) Tak jsme se pobavili a zjistili, že obě naše mateřštiny skutečně spadají do jedné jazykové skupiny:)
Já v průběhu směny I a II, foto na toaletách:)

10. 11. 2002 01:12

Tak, už je kus po půlnoci (a doma je po osmé ráno...), já jsem na službě, a zase není svazek...Saša říká, že jsem vychytal ty nejlepší služby. Já bych to charakterizoval slovy "Miony jsou v p...", a už si připadám jako jeden fyzik Pauli (nebo to byl Dirac? - no byl to prostě teoretik...) - když někam přijel, způsobil, že experimentátorům nic nešlo, nedařilo se, aparatury nefungovalya nic nevycházelo... a tak se ho všichni už předem báli a přerušovali pokusy, když měl přijet:-)) Minulou službu jsem přišel, a svazek skončil...a to jsem už na čtvrtém shiftu!

Večer před službou jsme si se Sašou sedli k piánu. Vždycky si vzpomenu na Redlovu písničku:

"Vždycky jsem si myslel, že ráj je velký jam
něco mezi Woodstockem a folkparádou v Hulíně
dav kolem piána a každá píseň o něčem
a spousta vína a holek na klíně..."
:-)
(ty tam teda nebyly:-) A tak jsem se od něj něco naučil, zahráli jsme si pár písniček, a zkusil jsem si postupně (a zvalst) nějaké valčíky pro nejmenší:) Jen jsme toho před službou moc nenaspali, ale stejně teď možná pojedeme do domečku do hajan, neboť se nic neděje. Akorát nám asi v pět ráno zavolají, že máme jet zpátky. A to bude tedy krušné... A já už to jdu teď poslat, protože to nikdo nebude stejně číst, neb mail už má asi kilometr na délku:-)) Mějte se krásně! jirik

Stars and Stripes: November 11th 2002

Červená tlačítka, která se zásadně nesmějí mačkat...

...bavili jsme se se Sašou na shiftu, kde hlídáme spoustu ukazatelů a varovných barviček, a Saša mi pověděl jednu historku o jisté americké jaderné elektrárně (vyprávěl mu ji jeho kolega, který tam kdysi dělal). V ní byla jedna speciální místnůstka, kde byl jediný stoleček a na něm jediné červené tlačítko, bylo pod plexisklovým volně odstranitelným krytem, aby se na něj dalo snadno přistoupit. Šlo totiž o brutální zastavení celé elektrárny, tak drsné, že se třeba do turbín spustí týče, což není legrace, neboť lopatky turbín se mohou točit na koncích až nadzvukovou rychlosti (precejen jde o 3000 otáček za minutu, abychom měli 50Hz v sítí...a na překročení rychlosti zvuku mi podle jednoduchého vzorečku v=omega*r vyšlo, že stačí poloměr lopatek asi 1.1m:). Všude kolem tlačítka byly anglické nápisy ve smyslu: Nikdy a v žádném případě nemačkat! apod. No, a jeden uklízeč si všiml, že na tlačítku bylo trochu prachu (aby taky ne, že), a tak ... se rozhodl ... je vyčistit ... a hádejte, co se stalo? Přesně tak, elektrárna se natvrdo zablokovala. Šlo prý nakonec o úklidovou práci asi za deset miliónů dolarů...Největší legrace však byla, že onen kolega právě vytahoval z elektroniky řidící elektrárnu jednu desku, zřejmě na opravu, a zrovna když ji vyndal, celá elektrárna šla do kytiček. A tak se na něj všichni podívali, on se zase s hrůzou podíval na ne a asi musel říct něco ve smyslu: to já ne, vždyť jsem jenom vytahoval tenhle obvod! Nebylo totiž ihned zřejmě, co se stalo:) A proč to všechno? Inu, uklízeč byl Mexikánec, který prostě anglicky nerozuměl...a co pak s tím, že. Být řiditelem, tak si asi sednu a dám si pořádného panáka brandy:)

Trošku mi to připomnělo jeden kreslený vtip, kde v Pentagonu starší uklízečka s vervou pucuje klávesnici, přičemž na monitoru svítí nápis: "Nuclear War Yes/No ?" :-))

Na jiném místě a v jiný čas na nějakém urychlovači se zase jeden student zajímal, na co je TODLENCTO červené tlačítko, no a jak na něj ukázal, tak se jej dotkl a spustil:) Naštěstí jenom přišli o svazek částic v urychlovači, ale precejen trvalo pár hodin, než vše znovu vrátili do provozu:) Já tu naštěstí žádné takové tlačítko nemám, i když zelených a červených kontrolek hlásících chyby mi tu taky svítí dost:) Ale někdy je to normální:) A nebojte, já nic podobného mačkat nebudu:) Dneska jsme si se Sašou pouštěli před službou hudbu, od Brabce hrajícího Vivaldiho až po Telegraf Road od Poutníků. Často posloucháme Hradišťana s Redlem, je to super. Jinak včera jsme ve službě jeli na baráček, neb se nic nedělo, pospal jsem si od 03 do 05h a zase jsme jeli na shift. Ale ukázalo se, že to bylo vpodstatě zbytečné, a já se svazku zase nedočkal. Zato teď už hezky jedeme, až se mi protáčejí panenky:)

Stars and Stripes: November 12th - 21st 2002

Ahojte, mí milí! Tak se vám zase ozývám, tentokrát po trošku delší přestávce... Pilně jsem mezitím chodil na služby a konečně taky začal psát diplomku, uvidíme, co z toho bude, ale člověk má aspoň radost, že za sebou něco nechává - teď jenom ještě aby to bylo správně...

Když jsem odcházel z jedné noční služby, zaklonil jsem hlavu a zadíval se na oblohu. A flink! Uviděl jsem nádherný meteor přes půlku oblohu, byl moc pěkný, i když trval jenom chviličku. Někdy neuškodí mít hlavu trošku v oblacích...

Jednou jsem si zase uvařil hrachovou kaši, cibulku a párek (aneb vzpomínka na školní jídelnu:), a protože toho byla spousta, jedl jsem ji na třikrát, jednou dokonce před shiftem, a tak jsem se poněkud obával, že tam pak bude povznášející atmosféra... Když byla na službě nuda, četl jsem si Orwellovu 'Animal Farm' (Farma zvířat). Kraťoučké dílko, a přitom úžasná kritika totalitních režimu v alegorii zvířátek, která se sama starají o farmu. Jenže pak se moci začnou chytat prasata...Co mne pobavilo bylo ustavování různých komisí, tak například pro slepice byla zřízena Egg Production Comittee ('Komise pro produkci vajec'), což mi zase připomnělo zdejší meetingy, z nichž se jeden jmenuje 'Top Production Meeting' (zabývá se vznikem top kvarku) :) Jinak Miro prohlásil, že Animal Farm slušné vystihuje dnešní Ameriku, a v mnohem má pravdu...

Saša kolegovi z práce hlídal několik dní psa jménem Cappuccino, jméno prý fenka dostala podle barvy srsti. Já bych ji spíše nazval kafe nebo presso, ale uznávám, že by to nebylo ono:) S Mirem a Áďou jsme jeli v sobotu na návštěvu (na oběd:). Tak mne napadlo, že bychom si pak mohli dát Cappuccino:) A vezli jsme s sebou i Esterku, aby Juraj a Martina mohli oba hrát volejbal. Hlídání se nakonec ukázalo celkem jednoduché, střídali jsme se s Áďou, a většinu času jsme se dívali na dva filmy: Shrekka a Harryho Pottera na HBO. Tak jsem měl zážitek:) Z filmu i z Esterky, trochu jsme blbli a taky jsem se po dlouhé době díval na film bez reklam (HBO je placený kanál, reklamní bloky jsou mezi filmy, a jde většinou zase o upoutávky na jiné).

Leonidy! Meteorický roj, který měl být nejintenzivnější kolem 19.-20.11. Pokud jste prošvihli, nic si z toho nedělejte, já taky. Spal jsem jak dudek, a měli jsme zataženo. Jeden kluk tu ale vyjel autem kousek dále a na části oblohy jich viděl asi třicet...A pokud jste viděli, tak si to nechte pro sebe a nepište mi o tom! :) Někdy se mi snad konečně podaří je vyfotit... Nahradil jsem si to aspoň dnes, kdy byl krásný Měsíc a mraky kolem něj jeho světlo rozhladaly do barevných kol. Oblohou létaly aeroplány a dírami v mracích prokukovaly hvězdy... U nás už mezitím svítalo, a dost možná jste se dívali na stejný Měsíc jako já tehdy... ...pokračování příště! (bude-li čas:)
Obloha nad Chicagem viděna z Fermilabu, letadla přelétávají nad letištěm.
Přestože zážitky sepsané a odeslané z ČR už na vás asi nebudou mít takový 'impakt', možná by vás něco mohlo zajímat:) Kamarád nazval mé glosy 'nekonečný seriál o životě moravsko-českého částicového fyzika za velkú kalužú':) Tak vězte, že teď už jsem zase od 13.12. 2002 zpátky doma:)

Stars and Stripes: November 22nd - December 9nd 2002

Ahojte!

Jednoho dne večer jsme vyrazili do polského obchodu, kde vskutku bylo možno si pořídit (skoro) naše kapuccino, polskou čokoládu, a vůbec spoustu zboží, na které jsme u nás zvyklí, ale v ostatních obchodech nešlo sehnat. Třeba konečně nějaké normalní koláčky, makový závin...a konkrétně já jsem neodolal a řekl jsem si u pultíku o "jednu kobližku czekoladowu". Bylo nádherné chvíli nemluvit v obchodě anglicky!

Poslední dva týdny bylo docela hektické, začal jsem psát diplomku, něco počítal, ale našel se i čas na výlet do Chicaga a tak:)
Směny člověku umí pořádně rozhodit pojem času, a hlavně spánkový režim, a tak se třeba stalo, že jsem si v domečku do svítání počítal dobu života top kvarku a řešil Diracovu rovnici; všichni ostatní spali, a když začalo svítat, vyšel jsem ven s foťákem a nafotil si ranní sluníčko nad rybníky, kde pokojně pospávaly husy.

Budova Chicago Tribune Budovy anebo rakety?

"Happy Thanksgiving!" přály si postavy ve známém seriálu Přátelé. Jde o jeden z nejvýznamnějších amerických svátků, kdy se potkávají rodiny a vzpomíná se na den, kdy bílí usedlíci poděkovali Indiánům, jež jim pomohli přečkat krutou zimu nebo něco v tom smyslu. Stejně je pak všechny vyvraždili...C'est la vie, c'est l'Homme...c'est nous...

Rodina, které Saša hlídal pejska, nás pozvala okolo Dne díkůvzdání na večeři, podával se Lobster, tedy humr, a to v šesti kusech, ještě živých. Byli doručeni v krabici, ještě s trochou řas, přímo z moře, loví se a zatím se je nepodařilo chovat. ještě živí se hážou do vařící slané vody...Původně prý šlo o jídlo chudiny, až později je objevili jako lahůdku pro prvotřídní restaurace...
Způsob pojídání byl docela nechutný, připomínal pitvu, člověk musel rozevřít krunýř, vysát maso z nožiček...chuť nebyla špatná, ba zajímavá, ale často bych to jíst nemusel, myslím, že to za to nestojí.

Jednou, sám v Chicagu, jsem si zašel do coffeebaru Cosí na Michigan Avenue, jenž má ve znaku napůl Slunce a napůl Mesíc.
Sandwich jsem měl s francouzskou hořčicí a Swiss sýrem, dal jsem si kafe, v rádiu hráli "No woman no cry" a na zdech visely legrační obrázky. Káva byla opět v polystyrenovém kelímku, a i přes varovný nápis, že obsahuje horkou tekutinu, jsem si spálil jazyk; inu, když polystyren izoluje, tak nápoj také nechladne:) Ale bylo fajn, klid a pohoda, a měl jsem prostě "time of my own":)

Podzim v ulicích Chicaga.      Kontrast nových a starých prvků.

I napadl nám sníh, Áďa jej ještě zastihla před svým odletem, v autech se zase topilo (v kontrastu s letní klimatizací), z oken se škrábal po ránu led a na silnicích s čerstvým ledem hrozil smyk, zvláště kolem půlnoci při návratu ze směny:) A jak umí Američané vkusně vánočně ozdobit sochy lvů před Art Institutem můžete vy sami...

Zima o sobě dává vědět. Vánoční výzdoba lvíčků před Art Institute.

Americké kino, to jsem si nemohl nechat ujít, a připojil jsem se k výpravě za bondovkou Die Another Day (Dnes neumírej) a Harry Potter and the Chamber of Secrets (Harry Potter a tajemná komnata). Jakkoli by se mohlo zdát podivné, oba filmy si byly velmi podobné...
Ale nejprve něco k atmosféře kina: ihned po vstupu mne do nosu udeřil všudypřítomný zápach popcornu (nemám jej moc rád...), a bylo běžné potkat dva chlapíky, kterak si s sebou spokojeně nesou kýbl koly a koryto popcornu a směle kráčejí vstříc kulturním prožitkům...
Před představením běžel asi 20min blok reklam a pak upoutávek na filmy, reklamy byly velmi hloupé a trapné, nejčastěji na něco, co můžete žvýkat či pít v kině a pak na idiotské filmy typu (cituji!) "kulekvzdorny mnich" (Bulletproof monk), směs kung-fu, středověkého dramatu a dalších kýčovitých a nepropojitelných témat...

"How are you, Mr. Bond?"
James: "Just surviving, just surviving..."

Ona: "You are double-0...!"
James: "Show me YOUR number!"
Na odpověď agentky, že je pro ni těžké naléz životního partnera James s pochopením a procítěně odpověděl:
"I know the feeling..."
Harry Potter byl krásný pěknou angličtinou. A co mi připadlo podobné?
"I'm James, James Bond."
"I'm Harry, Harry Potter."
"I'm Forest, Forest Gump."

Ve Fermilabu jsem si zašel na pásmo krátkých filmů, kde byla dokonce zastoupena i naše malá zemička, jen na programu (který byl okopírován z původního letáčku pro Los Angeles nebo tak nějak) byla uvedena země původu jako "Check Republic"...ouvej, ouvej, toto bolí...(že by Šeková republika??)!

Jeden pátek jsme navštívili japonskou restauraci - se vším všudy: japonský kuchař i patřičně hlasitý číšník, ostrá omáčka wasabi a zázvor (ginger) k jídlu, rýžové rolky, syrové kousky měkoučkého rybího masa, hůlky, čaj. Já jsem si dal ke klasické sushi skladbě lososí kaviár, opět na rýžové rolce obalené řasami. Byl jsem jím tak nadšen (chutnal slaně a šlo o kuličky asu 4mm v průměru), že jsem jej postupně uždiboval, číšník byl ze mne docela konsternován a ostatní se smáli...:)

Blízko budov detektoru D0 jsou ohrady s pasoucími se koňmi. Jednou jsem si k nim přišel blíže, to už jse si ej předtím fotil na dálku, a měl jsem štěstí, neb byli blízko plotu. Byl jsem sám, jich byla převaha, a trošku jsem se bál a ostýchal se jich dotýkat, musel jsem na ně hezky pomalu, nebyl zde nikdo, kdo by mi poradil, a oni si na mne museli zvykat, ale nakonec se mi jich pár podařilo pohladit, a jen trošku se vylekali, když zabzučel motorek mého foťáku. Byli krásní a já si s nimi povídal jako s člověkem, dítětem, uklidňoval je a broukal jim, a snad ani nevadilo, že to bylo česky:) Podíval jsem se na chvíli do úplně jiného světa, než byl ten v kanceláři...
Poyději jsme přišli na to, že jde o koně, které tam chová manželka Leona Ledermana, nositele Nobelovy ceny, jehož jsme i často ráno potkávali v červené bundě, kterak venčí svého psa...

V noci byly na obzoru vidět letadla přistávající na Chicagském letišti, pletla se svými světly do záležitostí hvězd hvezdy a někdy hrozila srážkou Měsíci nad Fermilabem a okolní prérií.

Mimochodem, volání USA-ČR lze pořídit již od 6.2 centu za minutu, na mobil je to ale 2-3x dražší, ale stále lepší než mezi mobilními operátory u nás...
Z dalších zdejších zvyklostí možno uvésti, že jest zde zvykem darovat ženě k narození každého dítěte diamantový prsten; mnozí jsou pak posedlí a možná i frustrováni, neb nejde o položku srovnatelnou s kartáčkem na zuby, přesto se často v televizi objevovaly reklamy a upoutávky třeba na 50% slevy diamantů...

Naskytla se nám příležitost zajít si na veřejnosti přístupnou zkoušku Chicago Syphony Orchestra, muzikanti byli neformálně oblečeni, dirigent dělal přestávky a některé části se přehrávaly vícekrát. Nacpali jsme si s Romanem kapsy bonbóny volně k dostání ve foyer, a pak okusili místní pivo (několik druhů včetně jakési sladké tekutiny s čokoládovým aroma:). Objevili jsme též letmým pohledem nižši patra Chicaga - ulice vedoucí pod normálními ulicemi, kde se ale již scházely party podivných lidí a pojídali levné jídlo od McDonald's.

Prožil jsem si také telefonické ověřování letu u společnosti Alitalia, to už jsem si pomalu vyklízel kancelář a balil si věci...

Stars and Stripes: Epilog: December 12th 2002

A tak nám odletěla Áďa na Slovensko, Miro se vydal autem na Floridu, aby jej vrátil strýci, trošku si zarybařil a také odletěl domů. Osaměl jsem v domečku, a sám se už taky těšil domů. Dokončil jsem kopie něktrých knížek ve Fermilabské knihovně, sloupl jsem poslední poznámku, co je ješě třeba udělat, ze svého monitoru, vyklidil ledničku, s Romanem a Miro Kopálem jsme nad vínem a sýrem poseděli v domečku, a pak mne Miro odvezl na letiště - a hurá domů!
Doletěl jsem o den později, v pátek, a v sobotu už jsme tančili na bráškově závěrečné koloně tanečních v Hranicích:)

Děkuji všem, kteří se prokousali až sem, a vůbec i všem čtenářům mého průběžného emailového zpravodajství, kdo ví, jak tomu bude nadále, ale snad jsem vás příliš nenudil a trošku přiblížil, co jsem za velkou louží viděl a zažil...

Mějte se krásně a někdy zase AhoJ! Jiřík

Fotogalerie - stránka s dalšími fotkami!