Muj Fermilabsky denik III:)

Jiri Kvita

Na teto strance:
Fermilab News, Oct 1st 2003
Fermilab News, Oct 8th 2003
Fermilab News, Oct 23th 2003
Fermilab News, Oct-Nov-Dec 2003

Fotky z rijna 2003, Chicago!
(+zviratka ve fermilabu; udelali mi hnusne barvy, ale aspon neco se jakstaks povedlo, dik za stvireni stranky patri jajince:) Par vskutku hloupych fotek porizenych digitalem pana Lokajicka...(Milosem a mnou:)

Moje drivejsi denicky:)
Fermilabsky denik I..
Fermilabsky denik II...


Fermilab News, Oct 1st 2003

Ahojte! Uz zadne pokusy o teatralni nazvy typu "Hvezdy a pruhy" apod.:) Jen bych vas rad informoval, ze od 1.10. jsem zase "v tahu", totiz ve Fermilabu, a pokud jsem se nekterych z vas dotkl uvedenim vasi adresy do hromadneho mailu, omlouvam se (a muzete si za mnou dojit a chytit mne pod krkem:) a s nulovym usilim vas na pockani vyradim:) Ostatne, nebudu se rozepisovat jako minule (i kdyz to zatim z techto radek prilis patrne neni:)...

Cestou z Milana jsem sedel vedle chlapika z Ghany, aspon jsem mel zachytny bod, podle ktereho jsem vzdy poznal sve sedadlo cestou z toalety, barvou pleti byl neprehlednutelny (pro tento ucel by se vsak stezi mohl hodit na ceste do takoveho Kapskeho Mesta:). Slo navic o kneze nejake odnoze katolicke cirkve, a cestu k tematum jako je Kristus si dovedl najit velmi obratne: dozvedel jsem se, ze v Ghane je asi 26 ruznych dialektu, a odtud uz byl jsen krucek k biblickemu Zmateni jazyku:) Nekolika dialekty mi napsal na utrzek novin slovo Buh, a chtel vedet, jak je to Cesky, pro foneticke ucely jsem mu to prepsal do anglictiny jako Bookh:) Pan mi pri louceni rikal, ze se za mne bude modlit, nejprve jsem se mu pokousel vysvetlit, ze nemusi, ale nakonec jsem precejen podekoval:) A pry se musim podivat do Ghany, zeme rovnikove Afriky...mno, uvidime:)

Vpravo ode mne sedel American, druzne jsem s nim zapletl hovor o turbulencich, ktere jsem zazil pri preletu Alp, nacez on zbelal a rekl, ze turbulence primo nenavidi. Vsak na ne take doslo a chlapik zaviral oci a drzel se pevne operky sedadla. Kdyz jsme pristavali, bylo videt na levoboku letadlo letici soubezne s nami a vzdalene snad jen 200m, myslil jsem, ze jej touto informaci potesim (mel opet zavrene oci), ale pry jsem mu to ani nemel rikat:)

A tak mi zase vubec nepripada, ze jsem daleko od domova...vyridili jsme formality v laborce (vyprselo mi ID), podnikl jsem prvni nakup ($31, mel bych se krotit) a ted se mi chce pekelne spat, vsak jsou u nas v CR 4 hodiny rano:)

A toz tak:)

Mejte se a pekny den!

jirik


Fermilab News, Oct 8th 2003

Ahojte!

Tak se zase po delsi dobe ozvyvam, nejmenovany kamarad Honza K. ...mno, to je prilis zjevne, rekneme J. Kofron ... mne naucil posilat maily tak, aby se hromadne nesirily adresy, a mne nyni opet popadla muza ("Po ulici kraci Zdenek/ a je cely od pismenek/ V predu vzadu - proste hruza/ posrala ho v letu muza..."-K. PLihal:), a tak vam pisi. Trochu i skodolibe, neb jsem se doslechl, kterak jest u nas sychravo a destivo (zvlastni, jak "u nas" nyni pro mne sdruzuje pojmy az 300km vzdalene do jedineho bodu "doma"...), tady se krasne ohralo, sviti slunicko, stromy zloutnou a cervenaji, nad Fermilabem preletaji divoke husy a my je spolu s bilymi a popelavymi volavkami lovime kamaradovym 300mm objektivem v hledaccich nasich Canonu:) Zvlastni je, ze neboji projizdejicich aut, ale pred clovekem utikaji, potvory. Zajimave je, ze tu ted leta spousta slunecek, jsou oranzova az zlutohneda, bez tecek, ale i s 18 teckami, roji se jich spousty a dost jich taky rozkrupanych konci na chodnich:) Pomalu se tu ucime programovat a pochopit komplexnost zdejsich softwarovych baliku, bude to sila, ale uz maji pro nas praci, notne nam pomaha jeden Cech od Decina, ktery je zde uz 4 roky.

Jinak kazdy patek do domecku, kde bydlime, prichazeji uklizeci. Kdyz jsem takhle predvikendovy vecer dorazil do baracku, zjistil jsem, ze mi z koupelny zmizelo holeni, leky, sampon a krem. Kartacek a pastu mi nechali, ale kolegovi zmizel i ten. Vsechno jsem prohledal, dokonce i popelnici pred domem, supliky, skrinky....bezvysledne. V pondeli jsem byl pripraven si stezovat a zadat sumu zpet. Pres vikend jsem se trochu uklidnil, ale stejne mne to trochu mrzelo. Kdyz jsem se o tom zminil panu Lokajickovi, ktery v nedeli priletel, prisel do koupelny a k memu uzasu uchopil ovalne zrcadlo s mosazny ramem a OTEVREL JEJ JAKO SKRINKU, no a uvnitr byly vsechny nase veci. Chudak kolega jiz ovsem mezitim stihl odletet do vlasti, a tak tu ted mam jeho kartacek:) A ja se pak musel oholit:)

V nedeli jsem dale za asistence dvou navigatoru sam ridil do Chicaga, cesta trva asi 45 minut. Problem je, kam ve meste s autem...kamarad nam vypravel, ze parkuje vzdy u policejniho reditelstvi na miste, kde neni jasne, zda je to tam zakazano co ne a zatim mu to prochazi. Kousek odtamtud je pry nejaky zelezny sklapeci most, ktery je neustale vytazeny nahoru. My jsme nekolikrat objeli cele mesto, brodili se v doprave na Michigan Avenue, nekolikrat spatne odbocili, vdecne zamitli nabidky parkovat za $30 ci $40 na den (ve meste probiha October Ferst), rozmysleli si parkovani v okrajove ctvrti, kde stojici auta mela rozbita svetla a narazniky, a nakonec jsme nasli nejake misto, ktere vypadalo, ze zakazane neni, kousek dal stala nejaka policejni auta, tak jsme nakonec zaparkovali. A za chvili jsme si vsimli nesklopeneho mostu! Uplne nahodou jsme nasli presne stejne misto jako kamarad!

Mestem jsme se jen prosli, casu moc nebylo, fotil jsem racky a kachny na jezere a u fontan, zlatave odlesky vysokych vezi v odpolednim slunci. Pak jsme jeli na letiste doprovodit jednoho a vyzvednout zase jineho kolegu.

Let mel zpozdeni, a tak jsme se s Romanem (PhD student z FJFI) zadarmo povozili vlackem mezi terminaly, kterych ma Chicagske letiste O'Hare celkem 5...

Dneska byly same meetingy o stavu experimentu, na odpoledne jsem je uz psychicky nevydrzel a radeji se rozhodl jit do kancelare:) Vikend je tu pro mnohe lidi dalsi pracovni tyden, kde ovsem nejsou zadne meetingy a clovek muze doopravdy pracovat...

V laborce je ohrada s buvoly, ke kterym neustale jezdi skolni vylety, aj tu videl nejake skauty, kterym pak pani pruvodkyne ci vedouci nalevala do hlavy strasne naivni a afektovanou rikanku, a deti (byt asi trinactilete) to uplne zraly... "And now I will tell you how you say good bye to a very good friend, all right? Repeat after me:" "Let the great spirit..." "...let the great spirit..." opakovaly sborove a jako to stado buvolu deti "Stay in your hearts..." pokracovala pani teatralne "...stay in your hearts..." ...a to uz jsem nevydrzel a musel pryc:) Mam dojem, ze slova jako "God bless America, United we stand, In God we trust" zabijeji jejich puvodni vyznam, jako by si toho sveho boha nejak privlastnovali...:)

A toz tak:)

Mejte se pekne a nekdy se snad zase ozvu, treba uz i s necim zajimavym:)

jirik


Fermilab News, Oct 23rd 2003

Cau, decka!:)

Tak se zase po 14 dnech ozyvam:)
Zacal jsem tady trochu pracovat, dostal ukol, mel 15 min vystoupeni na drobnem meetingu...jinak vlastne neustale programuju, bezim joby, kopiruju soubory (kazdy ma typicky 1GB, pracuju bezne tak s 200GB; kde jsou ty doby, kde "ctyricitka harddisk" znamenalo 40MB...)...to je panecku fyzika:) Ale i na tu dojde, zacinam se hrabat v datech (takze programuju...:)

V sobotu jsme se s Romanem rozhodli, ze vyrazime autem k Mississippi, je to poradny kus cesty na zapad pres cely stat Illinois. Dohodli jsme se na osmou rano a po drobnem zdrzeni zpusobenem spankem jsme v devet vyrazili:)

Ja zacal s rizenim, Roman navigoval a tak jsme se stridali, snazili jsme se jet mimo dalnice (ktere casto byvaji placene, tzv. "toll way" a clovek pak musi do specialniho zarizeni vhodit 30 centu), a to i proto, abychom videli pravy americky venkov - projizdeli jsme kolem drobnych zemedelskych usedlosti, bilych domu, ke kterym nam fantazie dokreslovala mozne udalosti nekdy z roku 1943, kdy sem mohla dorazit vojenska eskorta oznamit nejake nebohe matce, ze jeji syn zahynul na italske fronte...tady se zda cela Evropa neskutecne daleko, zde, uprostred kukuricnych poli (mozna ze i geneticky modifikovanych:), po kterych v odpolednim slunci jezdily kombajny...

Jindy jsme zase mijeli pole, kam americke rodinky vyrazely s detmi nasbirat si dyne pro Haloween, sjizdely se tam zastupy aut a dyni na poli byla spousta, oranzovely se na pozadi postav deti, kukuricnych klasu a strniste.

O kus dal zase byl u silnice instalovan vrak maleho ctyrmistneho dvoumotoroveho letadla, ktere kdyzi zrejme ztroskotalo pobliz, a nyni melo symbolizovat krach zemedelstvi v 80 letech, zaroven slo o nejakou Norwegiang oblast, asi sem prislo dost Noru (jinak v Chicagu je kopa Polaku, naletisti je slyset polstinu stejne casto jako naglictinu ci spanelstinu, a dokonce je zde i Cermak avenue, pojmenovana podle Chicagskeho starosty Cermaka, ktery pronasledoval Al Caponeho, podel ni je treba i ceska restaurace, je mozno koupit cesky chleba...:).

Cestou k Mississippi jsme se zastavili v jednom drobnem parku kolem illinois river, byly tak nadherne podrzimne vybarvene lesy, skala, spusta Japoncu a mistni Mexican Amerians z reky lovili ryby a ochotne pozovali nasim objektivum.

Jindy jsme zase zahledli hrbitov, bylo krasne svetlo, a tak jsme udelali par fotek, co nas naprosto dostalo, byla pritomnost cetkovitych celofanovych balonku na nekterych nahrobcich, byl na nich namalovan bezduchy usmev...to jsem si proste musel vyfotit! A prave v tu chvili kolem nas autem projizdela mistni servisni ceta, a chlapik za volantem se mne otazal, co a proc fotim. Nevim, kde se to ve mne vzalo a jak mi to mohlo uklouznout, ale vypadlo ze me "It's just funny..." - a tohle jsem rekl na hrbitove!! No stane se, jeste ze to nebyli zadni pozustali...

Taky jsme si treba vyfotili prasata v ohrade u silnice (ok, jedno jim uteklo, tak jsme uvazovali, ze bychom jej mohli srazit a nalozit do kufru a schovat na veceri, no proste mame radi zviratka:)), a tak se stalo, ze u magicke Mississippi (to je strasne slovo, zkuste si jej napsat na klavesnici...), bylo uz krasne odpoledne, reka (misty az mili siroka) se zrcadlila v odpolednim slunci. Chvili jsme jeli a sli podel jejiho pisciteho brehu, udelali si spolecne foto spolu se dvema americkymi vlajkami, ktere jsem den predtim sehnal za pouhe asi 2 dolary, a zamirili jsme zase trochu na sever, maje v umyslu dorazit k sirsimu mistu. Lec cesticky kolem reky se zmenily ve sterkem sypane polnacky, za nami se zvedala mracna sedeho prachu a mijeli jsme jen prazdne sypky. U dalsiho vyjezdu k rece jsme nasli nejakou partu delnikum, poradili nam, jak se konecne vymotat na nejakou asfaltku, ale zapad Slunce na Mississippi jsme prosvihli...

Cestou jsme dvakrat brali benzin (cestou na zapad vyrazne zlevnil na asi $1.42=27Kc za galon=3.78l, coz cini asi 10Kc na litr - inu, vyhrana valka v Iraku:), bastili svacinu a zapijeli Colou a Pepsi:) Levnemu obchodu s potravinami na hranicich se statem Iowa jsme nemohli odolat, slo zrejme o nejakou cernosskou ctvrt, u pokladny neslo platit kartou a pani se ptala, odkud jsme a zda se nam tam libi. Kdyz jsme jak se slusi a patri odpovedeli, ze moc, nechapave se usklibla; asi sve okoli moc v lasce nema:)

Americky Road trip zakoncila navsteva mistniho Mc Donaldu, chteli jsme zkusit retezec Subway, ale nenasli jsme jej. Kava pomohla pri rizeni (pres 3h cisteho casu zpet), a jen co jsme vyjeli, spatrili jsme Subway:)

A tak jsme se po 16 hodinach jizdy a s 800km v kolech (Praha-Zeneva je asi 1000km:) zase dorazili zpatky do naseho mileho Fermilabu:)

A toz tak:)

Jinak par fotek z Chicaga, ktere mi bohuzel neprilis kvalitne udelali ve Walmartu (uz tam nikdy nepujdu:) si muzete prohlednout na nasledujici stranecce:)

A mejte se hezky!

jirik


Fermilab news, Oct-Nov-Dec 2003

Caute!

Tak jsme tady pred casem absolvovali Radiacni training, jenz spocival v tom, ze jsme se sli podivat na video, spolu s nekolika dalsimi znudenymi lidmi. Fyzikalni jednotky byly samozrejme Remy (v Evrope se pouzivaji Graye). Bylo napriklad objasnovano, ze na celkovou davku ma vliv doma stravena v oblasti s vyssi radioaktivitou, coz bylo ilustrovano zabery delnika, jenz se vzdy vynoril zpoza nejakeho stitu, rychle neco chvili srouboval, a zase se za nej schoval. Vsichni jsme se smali...ale treba to tak funguje?:) Jako priklady ruznych rizik se uvadela srovnani typu "2 lzicky burakoveho masla denne jsou srovnatelna se dvema dvy v New Yorku (kvuli znecisteni ovzdusi). Loni jsem si vzycky dal lzicku peanut butter a rikal: "jedu do N.Y.!":)

Jeden vikend jsem mel zpestren poruchami zarizeni v domecku. Nejprve prestalo fungovat topeni (jde vlastne o klimatizaci, ktera prozmenu v zimne fouka horky vzduch, spolu s kopou prachu z filru...), a to samozrejme v noci, kdyz se venku ochladilo. Vzbudil jsem se zimou ve ctyri rano:) Pote, co jsem vstal, rozhodl jsem se dat si sprchu. Nejprve jsem na sebe nechtene pustil studenou, kdyz jsem chtel odpustit teplou, po peknem soku se mi podarilo zamacknout knoflik, jimz se pousti voda (otacenim se reguluje teplota). Kdyz jsem jej pak zase pritahl k sobe, zustal mi v ruce a z teploucke sprchy seslo...:)

28. rijna jsme se rozhodli podivat se do ceske restaurace na Cermak avenue, zda se neco nedeje (tady kupodivu zadny svatek nebyl:). Zadna akce k vyroci zalozeni republiky se nekonala, az v patek tu pry bude Halloween party...a tak si Roman aspon dal ceske pivo (ne jedno:) a ja kachnu se zelim (v cene byla i polevka a kolacek, vybral jsem si makovy, ktery je tu dost tezke sehnat, je to prece opium!), nakonec jsme oba utratili tak stejne:)

Castou autem do naseho domecku jsem v noci zahledl u silnice srnky, prbrzdil jsem a zastavil, ale ony zustaly kousek od cesty a neutikaly. Tak jsem vytahl svuj vsudypritomny fotoaparat a s bleskem poridil par snimku. Ostreho zablesku se vubec nelekly! Jeden snimek jsem pokazil, ono to ostreni v noci neni nic moc, i kdyz mam infra lampicku:) Pak jsemzase kolem pulnoci prechazel parkoviste, kdyz v tom mne vylekali dva skunkove, sediv zviratka velka jako pes s pruhovanym ocasem. ja jim v duchu rikam myvalove, ale asi to budou skunci. Lekli jsme se navzajem, a oni zabehli to odvodnovaci roury (zrejme predsine:) Upustil jsem od umyslu jit si svazat okopirovanou nizku a sel jsem si do kancelare pro fotak. drobne prselo, a tak jsem si jej venku schovaval pod svou aquatexovou bundu:) A dockal jsem se: po asi 3 minutach meho nehybneho stani z roury vykoukla hlavicka zviratka. Cenichalo smerek ke mne a divalo se na mne. Pak k memu zklamani zase zalezlo, ale po chvili se zase objevilo a odvazilo se i zapanackovat dal od vchodu. nakonec se zase promenadovali po travniku, a ja bleskem poridil tri zabery. Ale mel jsem docela nahnano, co kdyz se na mne vrhnou nebo mne postrikaji tim svym smradem, pry to nejde vyprat a veci se musi vyhodi, a prece bych nezahodil svoji bundu...:) Byl to pekny zazitek "a la" lovy beze zbrani, cekat v desti, az se objevi zvire, ktere se na vase cekani taky muze pekne vykaslat:)

V patek 31.10. se konala v jedne stodole v arealu laboratore Halloween party, a protoze slibovali pizzu a piti zdarma, sli jsme:) Amici prisli v maskach a grotesknich odevech, vetsinou z pujcovny (ze vseho se tu zrejme velmi rychle stane byznys:), typicke byly ruzove vlasy, mece, cernokneznicke plaste, motivy kostlivcu a smrti. Hrali nejaky ujety rock a na platno pousteli hororove zabery s vradici panenkou nebo o chlakovi s motorovou pilou. proste idylka:) Lide bez prevleku byli vetsinou Evropane (krome Britu:) Nejgenialnejsi prevlek mel ovsem chlapik, ktery si jej take sam vyrobil. Byl oblecen cely v bilem, a na provazek kolem krku mel povesenou zachodovou desku, jez se mu klatila u stehen, a zvednutou desku mel prepevnenou u hrudi. Bylo to naprosto genialni, mel dokonce za pasem rulicku papiru a jeste jakousi zkumavku u kotniku. Holky mu sedaly na desku, ehm, na klin:) Rikal, ze to am tu vyhodu, ze kdyz je opily, muze zvracet primo pod sebe...Skocili jsme si pro fotaky, ale uz jsme jej propasli. Byl jednoznacne nejlepsi maskou hned po mem obliceji:)

jinan, pecky, smrdi jako zvratky:)

mlha, kuzely svetel

Jules Verne, ilustrace

obchod s potravinami, olivy, syr

vecerni bourka

muj spinavy hrnecek

meetingy - zenou do prace, ale pak si stejne dam volno a oddech:)